Domašín u Dobrušky
 

Školství

Do r.1835 musely děti z Domašína navštěvovat školu v Dobrušce; byli to převážně synové sedláků a větších chalupníků. Povinná školní docházka sice existovala už od r.1774, ale děti od 9 do 12 let byly od ní v době hospodářských prací (na jaře a v létě) osvobozeny. Chodily do školy pouze v zimě, kdy nebylo tolik práce jako v létě a jejich pomoc v hospodářství nebyla tak nutná.

Změna nastala, když se do Domašína přistěhoval Josef Hartman z Bystrého, který začal vyučovat při tkalcovské práci v obecní pastoušce č.36 (proti hornímu rybníku). V r.1850 koupil od Jana Petra č.2 místo pro stavbu chalupy, kde vystavěl první školu z kamene, krytou došky (č.60).

Jindřich Hencl ve svých Vzpomínkách starého kováře ji popisuje takto: „Škola byla docela malý barák pod doškovou střechou, zdi silné jako pevnost, školní světnice nízká se začouzeným poválkovým stropem – v koutě světnice kamna a plotna na vaření, police s kuchyňským nádobím paní učitelové, uprostřed dvě škamna pro hochy, dvě pro děvčata a naproti nim kolovrat, na kterém pan učitel při vyučování předl.“

V r.1867 vstoupil v platnost zákon o povinné školní docházce pro děti od šesti do dvanácti let, proto bylo na valné hromadě výboru domašínské obce v čele se starostou Janem Rejzkem č.16 usneseno odprodat obecní pozemky pro výstavbu školy. Jednalo se o 1 jitro 620 sáhů.

Se stavbou školy se začalo na jaře r.1868 na místě Drašnarovy chalupy č.9, která byla zbourána. Svah cesty se odstranil prolámáním kopečka. Škola byla na konci prázdnin postavena a o domašínském posvícení slavnostně otevřena. Vysvětil ji děkan František Hladký za přítomnosti okresního hejtmana, nového učitele Josefa Šmídy a obecního výboru. Učitel Šmíd byl oficiálně uvítán představeným obce Janem Rejzkem č.16, od něhož obřadně převzal klíče od školy.

Na ostatky se v Domašíně dodržoval zvyk tzv. dětských muzik. Děti nešly do školy a místo toho chodily po vsi přestrojené z maškary. Odpoledne měly svou ostatkovou muziku, kdy mohly pít a tančit (pily dokonce i kořalku). Navečer je představený obce poslal domů a bavili se zase dospělí. Tento obyčej se udržel až do r.1885, kdy byl zakázán jako „nepřístojnost vedoucí ke špatným mravům mládeže.“

Nová škola

O postavení nové školy usilovaly nadřízené orgány již od r.1905, ale obec se bránila kvůli obavám z velkých obecních přirážek. R.1925 oznámil Okresní školní výbor v Novém Městě nad Metují domašínskému obecnímu úřadu, že ve staré škole se smí vyučovat jen do 31.srpna 1926 a pokud se do té doby nezačne se stavbou nové budovy, bude obec Domašín přiškolena do Dobrušky.

Na schůzi obecního zastupitelstva bylo rozhodnuto začít se stavbou na jaře r.1926. O připojení zažádala i obec Miškov, která také navrhla, aby se škola postavila za vsí u cesty k Miškovu. Zástupci obce ji však chtěli mít ve vsi, především kvůli reprezentaci. Škola byla dokončena v létě r.1927. Byla vybavena moderním nábytkem a fungovala při ní i školní kuchyně a dílna ručních prací.

R.1946 nastoupil učitel Josef Drábek. Pocházel z Prasku u Nového Bydžova, vystudoval gymnázium v Novém Bydžově a absolvoval jednoroční kurz při učitelském ústavu v Hradci Králové. Působil v Dobřanech, Dobrém, Slavoňově, Českém Meziřící a ve Vysokém Újezdu. Stal se kulturním a osvětovým pracovníkem, hrál rád divadlo, byl vedoucím činitelem v místní Osvětové jizbě při pořádání divadel a dětských besídek. Od r.1948 byl členem MNV ve funkci předsedy finanční a osvětové komise. Na Vánoce r.1960 si zahrál v divadelní hře Příliš štědrý večer, která měla velký úspěch. Po jeho smrti v r.1961 vyučovala jeho žena Marie Drábková a byla také jmenována ředitelkou školy.

Školní budova v Domašíně byla 25.srpna 1972 předána ZDŠ v Dobrušce a od 1.září 1972 sem byly dováženy děti autobusem; nejprve to byl třetí ročník a posléze čtvrtý ročník. Dnes jsou zde druhé třídy.